THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Seznamovací večírek pod křídly zavedeného labelu? "Gone" lze však především považovat za velice příjemný datadisk k prozatím poslednímu albu Tomáše Dvořáka alias FLOEX-e. Zejména titulní skladba by se na něm vyjímala skvěle. Svým okouzlujícím hlasem ji navíc vyšperkovala nadějná umělkyně Sára Vondrášková vystupující pod pseudonymem NEVER SOL.
Zasmušilá a na většinu toho, čím se FLOEX prezentuje i stále méně tradiční záležitost. Písničková forma, kde hraje prim výrazný motiv v refrénu už tady v jeho podání několikrát, a taktéž zdařile, byla, ale stále lze hovořit hlavně o vítaném osvěžení povětšinou instrumentální elektronické hudby.
To potvrzují hned 2 verze kompozice s delším názvem "Saturnin Fire And Restless Ocean". Minimalismus a důsledná zvuková relaxace versus velkolepě pojatý "Hidden orchestra remix", ve kterém se opět otevírá scéna pro možná nejsilnější Dvořákovy tahy. Nenápadné, pozvolné entrée je vzápětí udušeno pod kopyty masivní elektroniky a beatů, nad nimiž ční lahodný zvuk klarinetu. Vše postupně ožívá do krásy a pestrosti, jako když se po miliony let vyvíjí život na planetě.
Dvojice přiložených videoklipů pak jen podrthuje zasloužené anganžmá u prestižního německého vydavatele a zároveň úroveň FLOEX-ovy tvorby ve všech ohledech dalece přesahující malý český rybníček. "Gone", ač na svého předchůdce jednoznačně navazuje, tak rozhodně není žádným vyprázdňováním šuplíků s těmi méně povedenými kousky.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.